Co je homeopatie?
„Zákon podobnosti“, na kterém je tento jednotný diagnostický a terapeutický systém založen, znal již Hippocrates. Úplně pochopen a rozvinut byl v 18. století německým profesorem medicíny Samuelem Hahnemannem. Homeopatii proslavil nejen po tehdejší Evropě, ale později i po celém světě.
Homeopatie bere v úvahu individuální „psychosomatický vzorec“, nezaměřuje se jen na důsledky nemoci.
Z tohoto důvodu homeopaté nezkoumají jen lokální patologické procesy v těle, ale považují za velmi důležité také pochopení pacientovy osobnosti a jeho emocionálního a psychického stavu.
Homeopatie
Homeopatické léky jsou stále stejné a vyrábí se již 200 let dle přísně stanovených výrobních postupů. Jejich účinky jsou staletími ověřené a vyzkoušené, a pokud jsou používány dle homeopatických principů, mají sílu vyléčit téměř všechny chronické nemoci bez nutnosti pozdější konzumace jakýchkoliv léků, a to jak alopatických, tak homeopatických.
Princip homeopatické „léčby“
Homeopatie je založená na principu léčit „podobné podobným“. To znamená, že symptomy, které se na nemocném člověku projevují, odstraňuje takový homeopatický lék, který stejné symptomy vyvolává u zdravého člověka.
(např. kuchyňská cibule, allium ceppa, která vyvolává slzení, pálení v očích, vodnatý výtok z nosu, se používá při léčbě vodnaté rýmy).
Průběh homeopatické léčby se velmi liší od průběhu léčby klasickou medicínou. Každá nemoc postupuje dle své přirozenosti směrem dovnitř našeho organismu, a pokud není správně léčena, má tendenci se neustále zhoršovat.
Dokud je organismus silný, projeví se nemoc tam, kde by nám nejméně uškodila, např. na kůži. Jakmile však bylo nemoci znemožněno díky potlačujícím lékům projevit se na kůži, projeví se hlouběji, např. na plicích.
Homeopatická léčba postupuje opačným směrem, zevnitř ven. Jako první řeší symptomy objevující se v nejhlouběji uložených orgánech (nejnezbytnějších k životu) a postupně se přesouvá na orgány vnější. Symptomy také „sestupují“ po těle shora dolů a poslední bývají postiženy ruce a nohy.
V průběhu léčby se mohou vracet symptomy, které byly v minulosti potlačeny, tentokrát v opačném pořadí, než v jakém se objevovaly původně. Proto se například v některé fázi léčby astmatu objeví znovu ekzém, který však později sám vymizí.
Při léčbě dochází zpravidla nejprve k úpravě energie a tím k posílení imunity, k celkovému zklidnění, získání nadhledu a nakonec i k vymizení zdravotních potíží na fyzické úrovni. Postupně se také snižuje náchylnost člověka k nemocem i dědičná zdravotní zátěž. Člověk se stává odolnějším a rovněž projevy pozdějších jakýchkoliv onemocnění jsou mírnější.
Homeopatie umí odstranit nebo alespoň výrazně pomoci u jakýchkoliv akutních i chronických zdravotních problémů, a to nejen fyzických, ale i psychických. Je možné jí použít současně s alopatickou léčbou. Homeopatie je netoxická a nevytváří závislosti.
Homeopatií lze použít pro všechny věkové skupiny, v těhotenství, při a po porodu, novorozence, akutní i chronické nemoci, vážné choroby jako je rakovina, psychické poruchy, ADHD, autismus, alergie, atd.
Akutní stavy
Homeopatie může být při léčení akutních zdravotních problémů velmi účinná. Při méně závažných problémech (drobné úrazy, bodnutí včelou,…) si může každý vyhledat vhodný lék v různých příručkách pro domácí použití. Při vážnějších chorobách je vhodnější, když lék předepíše homeopat. Pokud může mít akutní onemocnění vážné zdravotní následky, měla by být léčba vždy konzultována také s praktickým lékařem.
Chronické stavy
Pro celostní – konstituční homeopatickou léčbu je nutný velmi obsáhlý soubor informací o daném člověku, od různých fyzických symptomů, potíží, úrazů, prodělaných nemocí až po duševní stavy.
Na základě všech těchto informací je stanoven tzv. konstituční homeopatický lék, který působí na jemnohmotnou energetickou strukturu organizmu a začne všechny patologické procesy v těle „napravovat“. Během tohoto procesu může docházet ke krátkodobému přechodnému zhoršení některých symptomů, mohou se objevit symptomy z minulosti, může dojít ke změně psychiky. Všechny změny by měly být ale postupně k lepšímu.
Co očekávat při konzultaci ?
Pokud homeopat ovlivňuje akutní zdravotní problém, obvykle stačí správně zhodnotit několik symptomů. Při akutních situacích je k volbě léku potřeba často jen pár informací a lék je pak možné poradit i po telefonu.
Při dlouhodobých – chronických problémech je však potřeba velmi podrobné vyšetření. Protože jde o to, nalézt lék na celkovou vnitřní nerovnováhu v člověku a tedy nalézt lék, který bude skutečně léčit příčinu onemocnění.
Homeopat musí zjistit vše potřebné, od lékařské anamnézy od narození po důležité věci z duševních oblastí. Někdy k nalezení léku pomáhají i maličkosti, například oblíbená jídla, opakovaný sen, nebo podrobný popis bolesti na nějakém konkrétním místě.
Homeopatické vyšetření, které je potřeba pro ovlivnění chronických zdravotních potíží, trvá obvykle hodinu až dvě.
Kontrola následuje zpravidla po 4-6 týdnech, nicméně může být určena individuálně.
Pokud po užití homeopatického léku nedochází k žádným zlepšením ani zhoršením, potom je nutné přehodnocení stavu a případné navržení jiného léku.
V některých případech může zvolený lék ovlivnit pouze některé z potíží, dojde ke změně jak fyzických symptomů tak i psychických a je potřeba užít lék jiný.
Někdy také pacient nemusí pociťovat žádné zlepšení, přesto homeopat dokáže rozeznat určité znaky léčebného účinku a v tom případě je nutný delší časový odstup, aby se léčebné účinky plně projevily.
Průběh homeopatické léčby a reakce na lék je velmi individuální, tak jako každý člověk je unikátní. Většinou do několika dní (i týdnů) po podání homeopatického léku nastává přechodné zhoršení (ale také nastat vůbec nemusí) a následné znovu objevení se starých potíží. Toto je velmi důležitá a vítaná reakce organismu, která je procesem léčebným. Po krátké době (v případě kůže i delší) tyto přechodné potíže odeznívají a tak se organismus regeneruje a dochází postupně ke zlepšení celkového zdraví. Tuto reakci není vhodné potlačovat.
Velmi důležitá je vždy následná včasná kontrola, která slouží k vyhodnocení a určení dalšího postupu. Jediné podání léku stačí ke konečnému zlepšení jen ve velmi málo případech. Většinou je nutné lék užít opakovaně popř. lék v další fázi změnit. Jen tak dochází postupně k posunu k lepšímu.